Historie Charty 77
Na této stránce najdete:
Příběh Charty 77 i jejích jednotlivých signatářů byl postaven na odvaze promluvit, když jiní mlčí. Riskovat pronásledování, protože tehdejší represivní politický režim odmítal dialog s občany. Postavit se za hodnoty, bez nichž byl občan jen bezmocnou obětí mocenské svévole. Mnozí signatáři Charty byli uvězněni, bylo jim znemožněno vykonávat svá povolání, pronásledovány byly i jejich rodiny. Řada dalších byla nezákonným nátlakem donucena k vystěhování z vlasti.
Nadcházející 50. výročí vzniku Charty 77 dává příležitost připomenout si tehdejší zápas o občanskou svobodu a důstojnost a zamyslet se nad odkazem Charty dnešku. Budeme rádi, jestliže vás informace na těchto webových stránkách zaujmou.
Charta 77 vznikla jako neformální společenství občanů, kteří se nechtěli smířit s různými formami útisku, pronásledování a porušování lidských práv. Vycházela z helsinských dohod, tedy ze závěrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách v roce 1975, pod kterými byli podepsáni nejvyšší představitelé všech evropských států, včetně Sovětského svazu a ostatních zemí s nedemokratickými politickými poměry. I tyto státy se tak podpisem svých představitelů zavázaly dodržovat lidská a občanská práva. Charta 77 se svým prohlášením vydaným 6. ledna 1977, stejně jako dalšími dokumenty, dodržování a naplňování těchto práv v tehdejším Československu domáhala.
Co byla Charta 77 a jak vznikla
Historické milníky cesty ke svobodě
Lidé Charty 77
Seznam signatářů
Podpisem Charty se rozumí souhlas s textem Prohlášení z 1.ledna 1977, vyjádřený písemně, obvykle na samostatném lístku. Seznamy nových signatářů vydávali mluvčí Charty podle potřeby zpravidla několikrát ročně. Za signatáře Charty proto považujeme pouze osoby, jejichž jméno bylo v některém seznamu vydaném mluvčími zveřejněno. Podpisový lístek ale mohl být zabaven Státní bezpečností při domovní prohlídce, anebo se cestou ztratil, případně mohly o jeho pravosti vzniknout pochybnosti. Takové případy nelze dodatečně nijak podchytit. Mnozí signatáři, jejichž podpis v seznamu nevyšel, zaslali poté svůj podpis znovu.
Zveřejňované bylo jméno a příjmení, bez adresy bydliště. Podpisující ke jménu většinou přidal označení, které jej nějak charakterizovalo, obvykle název svého zaměstnání nebo povolání. To v mnoha případech bylo odlišné od momentálního zaměstnání. Jestliže například spisovatel byl zaměstnán jako topič nebo zahradník, podepsal se jako spisovatel. Jiní se v maringotkách nebo v dělnických kolektivech teprve spisovateli, básníky nebo výtvarnými umělci stávali. Uvedenou charakteristiku u jména signatáře proto nelze označit nyní obvyklým pojmem profese. Mnozí signatáři uvedli pouze jméno a příjmení.
Legenda:
Zemřelí jsou uvedeni znakem křížku (†) a černě.
Signatáři, na které nemáme kontakt, jsou v seznamu označeni červeně.
Lidé, na které kontakt máme, jsou uvedeni modře.
Mnozí aktivní lidé z okruhu Charty 77 v seznamu signatářů uvedeni nejsou. Někteří proto, že se v rodině domluvili, že Chartu podepíše jen jeden. Jiní proto, že se podíleli na činnosti, která vyžadovala nenápadnost, například rozmnožování dokumentů nebo knih. Další proto, že se jejich podpisový lístek napoprvé ztratil a další pokud o zaslání podpisu už nepodnikli. Mohly k tomu vést i jiné důvody, například vážná nemoc v rodině.
Okolo Charty 77 postupně vzniklo společenství, které široce a násobně přesahovalo samotný jmenný seznam signatářů. Na informační a historické hodnotě seznamu signatářů Charty to nic neubírá. Před historií není proto rozdíl mezi těmi, jejichž podpis v seznamu signatářů najdete a mezi aktivisty, jejichž jména v něm nejsou. Všichni společně prožili velký a mnohdy dramatický příběh Charty 77.
Mnozí z nich, často i včetně ostatních členů rodiny byli citelně pronásledovánI. Byla jim upírána možnost vykonávat povolání, pro které měli kvalifikaci, byli sledování, byl na ně ze strany Státní bezpečnosti i jiných státních institucí vyvíjen nátlak, byly jim svévolně oedbírány dokumenty – řidičské průkazy, technické průkazy od auta, cestovní pasy, byli jim dlouhodobě či trvale odpojovány domácí telefonní linky. Mnohým bylo znemožňováno najít si jakékoliv zaměstnání. Dětem z občansky aktivních rodin bylo znemožňováno studovat, i ony bývaly pronásledovány.
Na mnohé chartisty a jejich rodiny vyvíjela zločinná Státní bezpečnost soustředěný nátlak, aby je donutila k vystěhování do zahraničí.
Několik set signatářů Charty 77 a aktivistů z nezávislého prostředí bylo kratší či delší dobu vězněno. Někteří i po dlouhá léta, mnohdy ve velmi těžkých podmínkách, vězniteli nejednou záměrně ještě více zhoršovaných.
Před historií není proto velký rozdíl mezi těmi, jejichž podpis v seznamu signatářů najdete a mezi aktivisty, jejichž jména v něm nejsou. Všichni společně si prožili velký a mnohdy dramatický příběh Charty 77.
Aktuality o signatářích
Dne 3.9.2026 zemřel ve věku 61 let básník a signatář Charty 77 Milan Ohnisko. Více si o držiteli Magnesie Litery a jeho tvorbě můžete přečíst zde.
První mluvčí Charty - Jiří Hájek, Václav Havel a Jan Patočka
Klikněte na jméno nebo ilustraci mluvčího pro zobrazení jejich profilu na Wikipedii.
Ženy v prostředí Charty 77
Otta Bednářová | Wikipedie
V šedesátých letech pracovala jako investigativní televizní reportérka, musela z Československé televize odejít, svoji profesi po roce 1968 nemohla vykonávat. Podepsala Prohlášení Charty 77, byla zakládající členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V květnu 1979 byla zatčena společně s dalšími členy VONS, byla odsouzena pro trestný čin podvrqacení republiky ke třem letům vězení.
Jarmila Bělíková | Wikipedie
Psycholožka, signatářka Charty 77. Byla zakládající členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1979 byla sedm měsíců vazebně vězněna v rámci skupiny deseti členů VONS, obviněných z trestného činu podvracení republiky. Souzena ale nakonec nebyla.
Kamila Bendová | Wikipedie
Manželka Václava Bendy, mluvčího Charty, který byl čtyři roky vězněn. Je matkou šesti dětí. Význam Kamily Bendové pro činnost Charty byl velmi rozsáhlý - byt Bendových se postupně stal komunikačních centrem, které propojovalo různé pražské i mimopražské okruhy signatářů Charty. Kamila Bendová se stala autoritou, jejíž názor měl velkou váhu.
Olga Havlová | Wikipedie
Manželka Václava Havla, zakladatelka různých neformálních skupin a iniciativ v prostředí Charty, autorita nejen pro Václava Havla, ale i pro široké kulturní prostředí Charty 77.
Marie Hromádková | Wikipedie
Signatářka a v roce 1980 společně s Milošem Rejchtrtem a Rudolfem Battěkem mluvčí Charty. Byla autoritou v prostředí bývalých komunistů vyloučených po roce 1968 z komunistické strany. Jako mluvčí Charty odvážně odolávala velkému tlaku Státní bezpečnosti, zasloužila se o přetrvání činnosti Charty v obtížném období.
Anna Hyndráková | Wikipedie
Někdejší vězenkyně koncentračních táborů za druhé světové války. Celý život odvážně prosazovala hodnoty humanismu a lidských práv. Byla méně viditelnou, ale pevnou součástí prostředí Charty 77.
Hana Jüptnerová | Wikipedie
Žila ve Vrchlabí, dlouhodobě snášela setrvalý nátlak Státní bezpečnosti. Signatářka Charty s velkou osobní autoritou.
Eva Kantůrková | Wikipedie
Spisovatelka, signatářka Charty 77. V roce 1985 byla společně s Jiřím Dienstbierem a Petruškou Šustrovou mluvčí Charty. Její literární tvorba vycházela v samizdatových edicích a v samizdatových a exilových časopisech.
Božena Komárková
Filosofka z křesťanského protestantského prostředí. Ve svém díle se zabývala filosofií lidských práv. Signatářka Charty. Organizátorka bytových filosofických seminářů ve svém bytě v Brně.
Marta Kubišová | Wikipedie
V šedesátých letech významná zpěvačka populární hudby. Pro její postoj k okupaci Československa v srpnu 1968 jí bylo znemožněno veřejné vystupování. Po dalších dvacet let byla nucena živit se prací v podnikové administrativě. V roce 1978 byla společně s Jaroslavem Šabatou a Ladislavem Hejdánkem mluvčí Charty.
Jolana Kusá | Aktuality.sk: Rozhovor
Psycholožka, manželka slovenského filosofa Miroslava Kusého. Angažovala se ve slovenském disidentském prostředí i ve vydávání samizdatových publikací. Společně se svým manželem se účastnila utajených neformálních čtvrtletních setkání zakázaných spisovatelů označovaných jako Kvartály.
Ivanka Lefeuvre (Ivana Hyblerová, rozená Šimková) | Wikipedie
Psycholožka, disidentka, signatářka Charty 77. Tlak, jaká Státní bezpečnost vyvíjela na její rodinu, skončil vystěhováním do Francie. Odtam se později podílela na organizování dovozu exilové literatury do Československa. V samizdatu vydala několik sbírek poezie.
Anna Marvanová | Wikipedie
Novinářka, v šedesátých letech rozhlasová zpravodajka v Africe. Po roce 1969 nesměla dále působit v Československém rozhlase, pracovala manuálně. Organizovala sítě strojopisných opisovačů samizdatových publikací, významně se účastnila činnosti Charty, v roce 1982 byla mluvčí Charty společně s Ladislavem Lisem a Radimem Paloušem, v roce 1983 pokračovala jako mluvčí společně s Janem Kozlíkem. Její velká osobní autorita stála na jejích rozsáhlých životních zkušenostech a také na jejích proslulých organizačních schopnostech.
Dana Němcová | Wikipedie
Psycholožka, jedna z nejvýraznějších osobností Charty 77. Rozuměla si s lidmi z různých společenských vrstev i generací, byla velkou autoritou zejména pro prostředí kulturního undergroundu. Signatářka Charty a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhan ých. V roce 1979 byla společně s dalšími členy VONS obviněna z podvracení republiky a sedm měsíců vazebně vězněna. Odsouzena byla poté k podmíněnému trestu. V roce 1989 byla společně s Tomášem Hradílkem a Sašou Vondrou mluvčí Charty.
Hana Ponická | ČRo: Portréty: O Haně Ponické
Slovenská spisovatelka, v březnu 1977 na 3.sjezdu slovenských spisovatelů jí bylo znemožněno vystoupit v diskusi s textem, v němž protestovala proti umlčování spisovatelů. Byla vyloučena a nadále mohla publikovat jen v samizdatovém prostředí. V roce 1989 se stala také signatářkou Charty 77.
Květoslava Princová | Disertační práce o Květoslavě Princové
Byla výraznou osobností kulturního undergroundu, organizovala nezávislé skupiny mladých lidí žijících společně ve vesnické usedlosti. Dům manželů Princových v severočeském Rychnově byl po předchozím intenzivním pronásledování Státní bezpečností v roce 1977 zabaven, jeho obyvatelé vystěhování a dům byl zničen. Nadále se angažovala v činnosti Charty 77 a v undergroundovém hnutí.
Věra Roubalová | Wikipedie
Do hnutí Charty 77 se zapojila díky svým četným kontaktům hned na počátku roku 1977. S manželem a čtyřmi dětmi žili v Častrově v okrese Pelhřimov. I přes značnou pozornost Státní bezpečnosti a časté výslechy se jim podařilo po několik měsíců u sebe ukrývat pronásledovanou a trestně stíhanou Drahomíru Šinoglovou. Je signatářkou Charty, celý život se zabývá ochranou pronásledovaných a slabších.
Gertruda Sekaninová-Čakrtová | Wikipedie
Právnička, energická žena s velkou autoritou. Politicky se angažovala už v období mezi první a druhou světovou válkou. Po roce 1948 byla náměstkyní ministra zahraničí, po uvěznění druhého manžela musela z funkce odejít. V komunistické straně podporovala v šedesátých letech reformní snahy. Byla signatářkou Charty a spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Anna Magdalena Schwarzová | Wikipedie
Řádová sestra, po dlouhá léta internována a vězněna. V sedmdesátých letech působila v polském Krakově, propojovala československé a polské katolické prostředí. Po vzniku Charty se zapojila do činnosti podzemní církve. Výjimečně statečná žena s velkou autoritou odvážnější části tehdejšího katolického prostředí.
Dolores Šavrdová | ČRo: Osudové ženy | Aktuálně: Příběh Dolores Šavrdové
Signatářka Charty. Podporovala svého manžela, pronásledovaného a několikrát vězněného ostravského spisovatele, signatáře Charty 77 Jaromíra Šavrdu. Jejich byt se díky její otevřenosti, vlídnosti a odvaze stal důležitou základnou k propojování staršího a mladšího pokolení ostravských a severomoravských aktivistů kolem Charty 77.
Libuše Šilhánová | Wikipedie | Pořad ČT: Ženy Charty 77
Původní profesí novinářka, manželka významného představitele obrodného proudu v komunistické straně ve druhé polovině šedesátých let Věnka ŠIlhána. Prohlášení Charty oba podepsali mezi prvními. Do činnosti Charty se společně s ním zapojila v prostředí postkomunistické i nekomunistické levice. Její pracovitost, vlídnost, názorová otevřenost a organizační schopnosti jí dodávaly velkou autoritu. Působila rovněž v Československém Helsinském výboru.
Anna Šabatová | Wikipedie
Vězněna byla po dva a půl roku už na počátku sedmdesátých let, stejně jako její dva bratři a otec Jaroslav Šabata. Po propuštění z vězení se vdala za Petra Uhla. Jejich byt v Anglické ulici v Praze byl jedním z center činnosti Charty 77. Společně s manželem vydávala od ledna 1978 až do konce roku 1989 Informace o Chartě 77, obecně nazývaný Infoch, který byl neoficiálním zpravodajem o činnosti Charty, VONS a dalších nezávislých iniciativ. Neustálé pronásledování a nátlak Státní bezpečnosti na jejím odhodlání nic neměnil. Signatářkou Charty se stala ještě před zveřejněním Prohlášení Charty z 1.ledna 1977. V roce 1986 byla společně s Martinem Paloušem a Janem Šternem mluvčí Charty. Byla spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Petruška Šustrová | Wikipedie
Poprvé byla uvězněna v prosinci 1969, odsouzena byla ke dvěma letům vězení. Signatářka Charty, členka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1985 byla mluvčí Charty. Její byt byl jedním z důležitých kontaktních míst v činnosti Charty. Díky své energické autoritě se stala jednou z nejvlivnějších osobností Charty.
Zdena Tominová | Wikipedie
Spisovatelka, překladatelka. Společně s manželem Juliem Tominem pořádali ve svém bytě bytové semináře, přednášky zahraničních filosofů a diskusní setkání mládeže. Koncem sedmdesátých let byli jednou z nejhlídanějších rodin Charty. V roce 1979 byla společně s Václavem Bendou a Jiřím Dienstbierem mluvčí Charty. Po uvěznění Bendy a Dienstbiera v rámci zásahu proti Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných koncem května 1979 zůstala jako jediná mluvčí Charty pod mimořádně silným tlakem Státní bezpečnosti. Začátkem června 1979 byla ve vchodu svého domu přepadena. V roce 1980 se s rodinou vystěhovala do Velké Británie.
Růžena Vacková | Wikipedie
Vzděláním historička umění, za druhé světové války účastnice odboje, v roce 1945 zatčena a odsouozena k trestu smrti, věznitelé jej nestačili vykonat. Po válce se angažovala v katolickém prostředí. Zatčena byla v roce 1951, ve vězení byla držena po celých šestnáct let. Po propuštění pokračovala v činnosti v katolickém prostředí. Mezi prvními podepsala Chartu, ve svém pražském bytě pořádala bytové semináře o duchovním životě a dějinách umění.
A mnohé další...
Charta 77 v zahraničí
Zde připravujeme text o Chartě 77 v zahraničí. Dejte nám, prosím, trochu času.
Historické mediální okénko
Připravujeme pro vás obsah. Dejte nám, prosím, trochu času.
Dokumenty
a doporučené zdroje
Zde připravujeme soupis historických zdrojů a dokumentů. Dejte nám, prosím, trochu času.
Aršík známek k 10. výročí Charty 77
